Snowpiercer

Asijský kontinent je tradičně spolehlivým poskytovatelem nových žánrových fachmanů pro Hollywood. Ať už jsou to v podstatě jistoty typu James Wan, Justin Lin nebo Chan-wook Park, který si svou triologií o pomstě zajistil status kultovního filmaře, avšak v Hollywoodu se trvale neusadil. Na to je nejspíš příliš autonomní tvůrce. Nyní přichází jeho krajan Joon-ho Bong s americkou-korejskou koprodukcí Snowpiercer.

Příteli, trpíš neopodstatněným optimismem lidí odsouzených k záhubě.

Tento akční sci-fi film vypráví příběh o nedaleké budoucnosti, kde lidstvo ve snaze zabránit globálnímu oteplování vypustí do ovzduší umělý chladící systém, což má ale paradoxně za následek zmrznutí celé planety a vyhynutí takřka veškerého života. Poslední přeživší zůstávají ve speciálním vlaku, který nikdy nezastavuje a nikdy nezpomaluje. Už 17 let projíždí zmrzlou krajinou a udržuje tak poslední hrstku lidí naživu. Ve vlaku funguje dystopické společenstvo, kde je lůza v zadní části utlačovaná a odříznutá od „1.třídy“. To se spoustě lidem samozřejmě nelíbí a slovo převrat je skloňováno čím dál častěji. Vůdcem revoluce v cestě napříč vlakem se stává mladý Curtis, kterého ztvárnil Chris Evans.

Zápletka na první pohled zní jako popis nejnovější pecky Stevena Segala přibalené k vašemu oblíbenému periodiku. Probíjení se postupně všemi vozy vlaku by svádělo i k videohernímu postupu, kde každý vagon představuje pomyslný level, takových filmů není málo. Snowpiercer ale tuhle v podstatě primitivní platformu využívá mnohem důmyslněji. Postupné probíjení vlakem má také sdělovací účel… Ať už o postavách, jejich motivacích, či o celém systému soužití lidí ve vlaku a jejich společenství, kdy každý vagon představuje další společenskou vrstvu. Joon-ho Bong tohoto způsobu vyprávění používá, aby až do samého konce zůstal pomyslně před divákem a celkem efektivně udržuje jeho pozornost.

Režisér nesází na velkolepost a okázalost. Na to koneckonců nemá prostředky ani prostor. Jediné náročnější trikové záběry byly záběry samotného vlaku a ty se příliš nepovedly. Bitky a přestřelky jsou proti tomu poměrně realistické, poctivé a vyšperkované zajímavými režijními nápady nejen v choreografii, ale i v inscenaci a obrazovém provedení. Oproti dnešním „rozklepaným“ standardům je akce velmi přehledná, což je jistě taky plus. Akční scény jsou výživné a vůbec nevadí, že tu nepobíhají transformeři nebo kung-fu bojovníci.

Svůj potenciál akčního hrdiny tu znovu dokazuje i Chris Evans, který zároveň ukazuje širší škálu svého hereckého rejstříku, než mu dovoluje třeba Kapitán Amerika. Joon-ho Bong zvládá postavy prezentovat poměrně svěže a je vidět, že jako Asiat umí uplatnit své jiné kulturní kořeny i v psychologii postav, kde se na věci dívá trochu jinak. Ale i když jsou postavy celkově promyšleně ozvláštňovány, ve výsledku jejich vývoj není dostatečný a i díky tomu závěrečné finále trochu vyšumí.

Film neustále na něčem balancuje. Nejen v rámci postav a jejich relativitě morálních hodnot či pouze míry bizarnosti. Na povrch občas přeci jen vyplouvá trochu béčkový námět, který je ve své podstatě trochu směšný. Zároveň film vykazuje vysoké ambice v podobě myšlenkového přesahu o společnosti a lidech samotných. Co je člověk schopný udělat pro přežití? Klade si několik podobných podstatných existencionálních otázek. Vzniká tak vlastně konflikt formálních stylů filmu, kdy se Joon-ho Boong snaží zkombinovat přímočarou akční rubačku s dramatem, které má filosofický přesah a když už to vypadá, že se film rozklíží, tak režisér vše zachrání odbočkou, ale protože se žádným směrem nevydá plným plynem, zůstane tak trochu na půl cesty a nastolená závažná témata řeší ve výsledku zkratkovitě.

Přesto zůstává Snowpiercer výborným akčním filmem, kterým na sebe jeho režisér dozajista upozornil a určitě stojí za to ho zhlédnout.