Muž z oceli

Zack Snyder (autor takových pecek jako Watchmen nebo 300) spojil svoje síly se současným králem Hollywoodu – Christopherem Nolanem (trilogie Temný rytíř, Dokonalý trik, Počátek), který si vzal pod taktovku celou produkci, aby společně vytvořili novou verzi příběhu o zrodu snad toho nejklasičtějšího ze všech superhrdinů. No nezní to parádně? Připočtěte hudbu od další filmové ikony – Hanse Zimmera. Máme tu velkou filmovou pecku! I když…

Nejsi jen tak někdo, jednoho dne se budeš muset rozhodnout, jakým člověkem chceš být. Ať už si vybereš jakkoliv, tvoje volba změní svět.

Tenhle film je v podstatě výstavní skříní současné kinematografie, alespoň co se „zakamerového“ obsazení týče, protože těžko bychom hledali větší osobnosti. Zack Snyder proslavený svými vypiplanými ikonickými záběry, které třeba v podobě 300: Bitva u Thermopyl vstoupily do historie. Nolan, který mimo jiné pracoval na samotném příběhu Muže z ocele, je jedním z nejlepších vypravěčů současnosti. Nolan svoje příběhy zakládá na značné velkoleposti, ale třeba v posledním Temném rytířovi už mu to přerostlo přes hlavu a dostal se na(d) svůj pomyslný strop.

Osobně jsem očekával nějakou Nolanovu velkolepost vyprávěnou krásnými, avšak ospalými, záběry od Snydera. Většina záběrů je skutečně naprosto skvostná a působí vyumělkovaně a stylizovaně, ale ospalost? Pche! Tenhle film vám nedá vydechnout ani na vteřinu, sází do vás akci horem spodem, až byste ocenili, kdyby se postavy alespoň na pár minutek přestali bančit. Scénáristická ruka Christophera Nolana je znát na příběhu, kdy se objevuje pro něj typicky více než jedna časová osa a třeba i hlavní záporák se chová logicky, vzpomeňme třeba na Ligu stínů z batmanovské trilogie. Je hezké vidět, že i negativní postavy nejsou jen zvrhlí magoři, jak tomu často u podobných filmů bývá, ale chovají se smysluplně, i když s jejich manýry nemusíme souhlasit. Oproti Batmanovi je ovšem tenhle Supermaník hrdinou pro širokou veřejnost a je milován, v podstatě také nemá záporných vlastností a je z něj tedy novodobý prototyp Ježíše.

Bohužel nemůžu říct, že by film patřil do kádru „vidět za každých okolností“, ale spíš se řadí do kategorie „pustit kámošům v sobotu“ podobně jako Expendables, Rychle & zběsile nebo třeba Transformers (i když bude Muž z oceli všechny v téhle škatulce převyšovat). Dostáváme tady takový rozpor, jelikož Muž z oceli není úplně jednoduchý film vzhledem ke svojí složitosti vyprávění, zároveň však chybí nějaké větší konflikty a z toho odvozené napětí. Avšak scénář jako takový nemá žádné chyby a vše se zdá býti logickým vyústěním, a třeba i vysvětlení supermanových schopností je zde vyřešeno velice elegantně.

Takže nechme se unášet touhle skvěle napsanou story navlečenou do úžasného vizuálu a moc nad tím nepřemýšlejme. Muž z oceli je fajn, ale zůstal stát na půl cesty mezi obyčejným komiksovým filmem a opravdu kvalitním snímkem překračujícím hranice svého žánru.