Hon

Ačkoliv bývají často filmy evropského původu válcovány velikostí svých zaoceánských bratříčků, tak si stále filmová tvorba ze starého kontinentu zachovává intimitu, kterou jen stěží v Hollywoodu napodobují. Příkladem za všechny budiž dánský počin režiséra Vinterberga. Hon je film, který se těžko hodnotí jako film, a to protože byl natočen tak uvěřitelně a děj plyne natolik plynule, že vás příběh čerstvě rozvedeného Lucase pohltí.

Děj se odehrává na dánském maloměstě, kde hlavní hrdina Lucas pracuje v místní školce, protože školu, ve které dříve pracoval zavřeli. Je čerstvě rozveden a po telefonu probíhají hádky s jeho bývalou ženou ohledně toho, s kým bude jejich syn trávit víc času. Do tohoto prostředí přichází jedna nevinná událost, která převrátí život Lucasovi i jeho blízkým. Události, které nastanou po jedné malé lži můžou být pro osud jedince naprosto fatální, a také pro Lucase byly.

Hon není film pro každého, ale pokud do něj půjdete s tím, že vás zaujal popis nebo trailer, tak vás ohromí svou emocionální hloubkou. Všechno ve filmu je lidské, přirozené a přitom hnusné. Nemusí vám být přímo vlastní chování hlavní postavy, ale přesto (nebo možná právě proto) s ním budete dýchat. Uvidíte, jak vrtkavé je postavení ve společnosti a jak málo stačí, aby se vám život převrátil naruby bez vašeho přičinění. Hlavním výrazem pro tenhle film je zkrátka bezmoc.

Ačkoliv se jedná v podstatě o tragický příběh o zničeném životě kvůli jedné pitomé lži, tak ho budete hltat. Prostě neskutečně intimní zážitek z vyprávění příběhu bezmocného jedince, kterého válcuje tlak ostatních a on proti tomu nic nezmůže. Podobný zážitek jako v Odděleném, jen v Honu se hlavní hrdina Lucas na okraj společnosti nepostavil sám. Je dobře, že se stále točí filmy o lidech takových, jací ve skutečnosti jsou a my nejsme odsouzeni k porovnávání vlastních životů s hollywoodskými idealismy.